Země slonů a čaje

Upřímně, na Srí lanku jsme se těšila ze všech zemí asi nejméně. Jednak z důvodu, že se blíží konec cesty a to nejhezčí jsme už viděli, a také jsem čekala zemi typu “špinavá a nebezpečná Indie”. To jsem se ale hodně spletla a tahle země ve tvaru kapky je neuvěřitelně nádherná! A po delší době se zase cítíme jako návštěvníci cizí země a ne jako jedni z tisíce turistů. Lidé jsou neuvěřitelní milí a váží si naší návštěvy. A náš foťák jako naschvál začíná stávkovat. Vlastně se mu ani nedivím, i nám už dochází síly.


První věc, která okamžitě zaujme - opět šílená doprava jako v Indonésii. Ale pozor, tady jsou králové silnic a největší zabijáci řidiči autobusů! Řítí se se svým nákladem neuvěřitelnou rychlostí hlava nehlava, troubí a pokud včas neuhnete, může to mít fatální následky. Z tohoto důvodu nedoporučuji řízení auto a raději si sežeňte auto s řidičem na celý pobyt (cca 50 dolarů na den) jako to dělá většina návštěvníků. I my jsme zvolili tuhle cestu a dobře jsme udělali - už nemáme moc síly na neustálé přesuny s krosnama. Tohle je pohodlné, bezpečné, zná všechna místa a ubytování, a navíc se dozvídáme vše o Srí lance od místního člověka, což se nikde v cestopisu nedočtete. Náš řidič Somey je velký sympaťák (kontakt ráda přidám do sekce Rady na cestu - doporučuji!), je s ním veliká legrace a dokonce nás pozval na večeři i ke své rodině. Pro změnu opět kari, ale alespoň nebyla jednou rýže. Ta už nám totiž měsíc a půl  leze i ušima:) Srí lanská kuchyně je asi nejhorší za celou dobu. Kuřecí kari, rybí kari, zeleninové kari...Ale to je asi tak jediné mínus. Divoká příroda, nádherná zelená země, volná zvířata a úžasní lidé.


První zastávkou byl sloní sirotčinec v Pinnawela. Hodně jsem o tomhle místě četla negativní názory a chtěla ho vidět na vlastní oči, abych o tom mohla psát. Opravdu je spíše jako vězení pro slony a nechápu, proč jsou v “sirotčinci” drženi dospělí sloni na řetězech? Na mou otázku mi bylo odpovězeno, že jsou nebezpeční. Proč jsou tedy vystavováni na odiv turistům v dolní části jako atrakce a potom vedeni k řece mezi turisty? Slůňata v prostoru 10 metrů čtverečních jsou vypuštěna jen na krmení, což je komedie, za kterou zaplatíte dalších 350 rupíí a máte tu čest držet 5 vteřin láhev s mlékem. A slavná cesta slonů k řece a koupání je spíše jako pochod věznů na povinnou sprchu. Takhle šťastná zvířata nevypadají, místo nekřesťanského vstupu na atrakci pro turisty (která byla určitě na začátku míněná jako dobrý úmysl) dejte peníze na vstup do některého z národních parků. Sloni jsou volní, toulají se na obrovské zelené ploše a i když se na ně pořádá “hon v jeepech” pro turisty, je to jen na pár hodin denně a většina z nich to neřeší a klidně se potulují kolem. Až na jednoho, kterému se evidentně naše auto nelíbilo a rozběhl se supící za námi (video v sekci fotogalerie). Druhý řidič ho musel trochu zastrašit, aby nenapadl další auta, a potom znuděně odešel pryč. Když nechtějí, nemusejí být rušeni. Tohle místo mě nabilo energií - vidět je po Thajsku volné a svobodné je nádherný zážitek. Cestou do bungalovu jsme potkali další tři na silnici, auta zastavují a nechávají je v klidu přejít. Další dva se koupali při západu slunce v obrovském jezeře, stáli po krk ve vodě a užívali si svůj klid a svobodu. Tuhle zemi začínám milovat.

Cesta kolem světa Váchalovi