Ze severu na jih
Po noci ve Wellingtonu jsme odevzdali auto, aby jsme na jižním ostrově dostali nové (počtvrté bílá barva, už začínám věřit, že je nám souzená:), a nalodili se na obří trajekt za 110 dolarů. Po tříhodinové plavbě mezi ostrovy, kdy se mi podařilo vyfotit i lachtana v moři, jsem se dostali do malého města Picton. Oproti severu je jižní ostrov víc přírodní a divočejší, plný zalesněných kopců a hor. Nahoře mi to připomínalo Anglii, tady to je jako v létě v Alpách. Nemůžu si pomoct, ale nezkrotná příroda v Americe mě zatím dostala víc.
Druhý den jsme vyrazili do národního parku Abel tasman, který při odlivu odkrývá krásné žluté pláže a voda je nádherně tyrkysová. Auto s pohonem na všechny nápravy se tady hodí, cesty jsou štěrkovité a plné ostrých zatáček bez zábran proti pádu. Cestou na pobřeží se nám pak stalo to, co se občas stávalo v Americe - dojezd 50km a nikde žádné město. Tam jsme běžně ujeli 600 km denně, vzdálenosti mezi městy jsou obrovské, takže tady se nám řízení zdá jednodušší a bez problémů i když ne tak dobrodružné, takže tohle jsme nečekali. Už jsem se pomalu smiřovala s představou stopování nebo přespání v autě uprostřed ničeho, ale naštěstí k tomu nedošlo a město Murchinson se vynořilo jako splněný sen. Do Westportu jsme přijeli v osm večer a přivítalo nás příjemné ubytování Bed&breakfast u místních moc milých obyvatel, takže jsem mohli vidět, jak bydlí, a ráno posnídali s dalšími návštěvníky z Finska. O půlnoci se rozezněla siréna - opravdu povzbudivý zvuk v zemi, kde není zemětřesení žádným překvapením a v roce 2011 málem srovnalo město Christchurch se zemí (mimochodem tam budeme na Vánoce). Tomáš spokojeně usnul a já radši googlovala, co se v takové situaci dělá, abych se ráno dověděla, že se takhle hlásí i dopravní nehoda nebo požár:) Mno, štěstí přeje připraveným, zvlášt v dnešní době. Dva týdny po odletu z Los Angeles se tam přihnal hurikán a týden před odletem do Sydney umírají lidé v kavárně. Svět se zbláznil.
Jestli nás tady něco dostalo, tak to byl rozhodně ledovec Franz josef. Každý den se zmenšuje a jsme ta šťastná generace, která ho ještě zažije. Na fotkách je vidět obrovský rozdíl ve velikosti mezi lety 2008 a 2014. Pár kilometrů chůze mi dalo zabrat, pořád bojuju s nachlazením, asi už na mě doléhá častá změna prostředí a to moje imunita nedává :)
Město Queenstown je pro milovníky adrenalinu jako dělaný. Bungeejumping, rafting, paragliding a další možnosti jak se vyřádit. Nakonec jsme neodolali a zařídili levnější variantu sjzedu řeky - shotover jet neboli jízda na rychlostním člunu v kaňonu horské řeky, to bylo něco! Video ve fotogalerii :) Na recepci motelu jsem potkala bývalého spolužáka z vysoké školy. Svět je vážně malý:)
Milford sound je přístav mezi obrovskými fjordy na jižním pobřeží - tohle místo je prostě neuvěřitelný, nedivíme se, že je pod záštitou UNESCO. Z obrovských hor stékají několik desítek metrů dlouhé vodopády, mraky se valí údolím a mezi tím vším se vine prudká horská silnice až dolů k moři. Bohužel jsme už přijeli pozdě odpoledne a nestihli jsme žádnou plavbu na lodi mezi fjordy. Druhý den pokračujeme dál na východní pobřeží, ještě nám zbývá pár dnů a na Vánoce musíme být už v místě odletu - Christchurch. Jinak už na nás doléhá nepravidelná strava "co se kde najde" a máme tři kila dole. Jak já bych si dala maminky domácí knedlíky....
