Thajsko za 18 dní a sever už nikdy víc

Thajsko jsem chtěla vždycky vidět, ale už vím, že mi to stačilo a to jsem tu teprve 5 dní. Je to typický příklad, jak se z nádherné země dokáže udělat levný turistický boom. Až je mi z toho smutno. Thajci se na všem snaží vydělat co nejvíc peněz, kvalita je mizerná nejvíc v restauracích, úsměv vůbec neznají. Za vstup na ostrovy vybírají další peníze a přitom se o ně moc nestarají. Navíc už všude slyšíme češtinu, takže se kouzlo tajemných dálek proměnilo v pocit, že už jsme skoro doma a vlastně nevidíme nic vyjímečného. Po tom všem je těžké se pro něco nadchnout.

Pětihodinový let z Bali do Bangkoku se nad Thajskem opět změnil v let plný turbulencí. Byl to náš 15. let, 5 nás ještě čeká a už nám docházejí síly. Asie je na cestování mnohem náročnější, chybí nám vlastní auto a svoboda pohybu. Bangkok je klasické špinavé asijské město obřích rozměrů, podobné Kuala Lumpur. Vlastně jsem to čekala ještě horší, ale po Malajsii už žádný šok. Udělali jsme si výlet na lodi po říčních kanálech, aby jsme viděli klasický život thajců a není o co stát. Z řeky udělali stoku plnou odpadků a o zápachu ani nemluvím. Pár míst stojí za návštěvu, jako ležící budha Wat pho a chrámy v okolí. Byla jsem zvědavá na slavnou ulici Kao San road, která je vyhlášená nočním životem. Moje představy se rychle změnily, když jsme procházeli asi půlkilometrovou ulicí s bary a obchody - podobná místa najdete i v Evropě. Tohle místo je asi opravdu jen pro chudáky vyhledávající sexuální turistiku ( i když jsme prostitutky za celý večer nikde neviděli) a celé město moc za návštěvu nestojí.

Opravdový důvod proč jet do Thajska jsou ostrovy na jihu. Naplánovali jsme si trasu Krabi - Phi phi - Koh lanta - Koh ngai -Koh lipe - Phuket a vyrazili. Do první destinace jsme opět zvolili letadlo, protože je to ta nejrychlejší možnost, a už za hodinu jsme vystupovali na malém letišti. Tomáš tady byl před třemi lety a pochopil, že se od té doby dost změnilo - taxíky z letiště jsou jen jedním příkladem. Dřív se dalo smlouvat a ceny byly poloviční, dnes už mají vše podchycené společnosti a bez zaplacení požadované částky se už prostě nehnete, takže jsme během chvilky byli o 600 bathů lehčí (0,8CZK). Levné a dobré ubytování jsme našli v části Ao nang a i když bungalovy byly kousek nad hlavní silnicí, tak tam byl klid. Druhý den jsme si půjčili skůtra (doprava je tady mnohem lepší než v Indonésii) a jeli prozkoumat okolí. Zrovna byl odliv, voda odkryla mělké břehy a dalo se tak přejít k malým ostrůvkům. Zvláštní pocit procházet se v zemi, kde voda v roce 2004 vzala tisíce životů. Teď už to přípomíná jen pár oprýskaných cedulí s upozorněním, co dělat v případě tsunami. Cestou zpátky jsem se zastavili ve sloním safari, abych viděla, jak se tu ke zvířatům chovají. Obrázky slibovaly zážitek z jízdy na slonovi a baby elephant show, což není nic jiného než předvádění malých slůňátek jako v cirkuse. O jejich mírumilovném "tréninku" se může dočíst na internetu. Toho jsme naštěstí byli ušetřeni, ale pohled na vystrašené slony, kteří jsou pobízeni kopanci a ostrým bodákem, mě skoro rozbrečel a i když jsem si slona vždycky toužila pohladit, tak jsem ho spíš litovala. Mají v očích strach, i když jsou několikanásobně větší a jeden pohyb by "ošetřovatele" dokázal zabít. Zařekla jsem se, že dokud nenajdu slona bez řetězů a bez toho, aby na něj křičeli a kopali do něj, tak se prostě neprojedu. Nepodporujte taková místa a neplaťte za pobavení, když se vám takový pohled naskytne. Samozřejmě většina zákazníků byli číňani/japonci, kteří nemají o chování ke zvířatům ani potuchy. Opustili jsme to místo s rozporuplnými pocity a neodpustila jsem si vyslovit nahlas slovo cirkus.

Po dvou nech na Krabi jsme se vydali na ostrovy. V 8 ráno nás měl někdo vyzvednout z lodní společnosti a dovézt do přístavu na loď směr Phi phi. V Thajsku 8 znamená 8:30 a déle, ale ani potom se nikdo neukázal. Loď jsme samozřejmě nestihli a později nás odvezli do jiného přístavu, kde jsme se namáčkli na velkou loď asi tak s tisícovkou turistů. Místa na sezení už prostě nebyla a cestou jsem ještě lidi nabírali. Typický způsob jak vydělat hodně peněz a neřešit kvalitu, cože je tady typické. Dvouhodinovou jízdu jsme strávili na zemi a po příjezdu na ostrov jsme pochopili, o čem je turismus v Thajsku - Phi phi suverénně vyhrává nejhorší místo za celou naší cestu. Je to jako přijet do Španělska uprostřed letních prázdnin na nejnacpanější pláž. Akorát, že tady jsou lidi z celého světa a někteří vypadají, že pračku neviděli roky a žijí z jednoho dolaru na den. Je to vyhlášené party místo, ale upřímně ani jako náctiletá bych sem nechtěla. Tom prý chtěl, abych viděla z Thajska opravdu všechno a už sem nikdy nechtěla. To se mu určitě povedlo:) Jediný důvod, proč jsme na tomhle ostrově je Maya beach z filmu Pláž s Leonardem DiCapriem. Sehnali jsme si řidiče už na 7 ráno, aby jsme se vyhnuli davům. Tak uvidíme jestli se nám to podaří.