Surfařský ráj Bali

Pokud si představujete bílé poloprázdné pláže a klid, tak rozhodně nejezděte na jih ostrova. Jakmile jsme nasedli do auta taxiku a vydali se na cestu z letiště do pronajaté vily, tak nám bylo jasné, že tohle místo je hodně našlapané. A to jsme mimo sezonu. První zřetelná věc na Bali: tak šílenou dopravu jsme ještě nikde nezažili!:) Silnice jsou dvakrát užší než naše, na každé auto se počítá dvacet skůtrů a neplatí žádná pravidla. Bylo nám vysvětleno, že se tady jezdí "intuitivně" a proto je nehodovost opravdu vysoká. Druhý den jsme na skůtru pochopili, že to znamená: šlápni na to kdy chceš a nacpi se kam můžeš. Občas se zastaví na červenou, jinak je doprava ale absolutně nepřehledná a každý se cpe kam to jde. Na úzkých silnicích se v plné rychlosti předjíždí a často jde o pár centimetrů mezi motorkou a autem. Motorka je hlavní dopravní prostředek, cestují na nich staří i mladí, jsou schopní jet ve čtyřech i s dětma a převézt úplně všechno. Benzín se kupuje ve skleněných láhvích u silnice nebo na malých benzínkách. Po dvou hodinách jsme to vzdali a to máme už něco naježděno! Uznali jsme, že vychutnat si jízdu, neztratit nervy a vrátit se zpátky pohromadě, je dost nemožné. Druhý den jsme si najali řidiče s autem za pár stovek a byl klid. 

Už v létě jsem zamluvila malou vilu ve městě Canguu, kterou pronajímají češi žijící na Bali. Krásné bydlení s bazeném na klidném místě vedle rýžového pole a navíc bylo fajn po dlouhé době potkat stejnou národnost. Čechů tu prý žije docela dost. Ideální místo pro milovníky surfování, pohodového životního stylu a atmosféry. Trochu mi to tu v barech připomíná hippie styl :) Tomáš si dal i lekci surfingu a opravdu mu to šlo, i když to opravdu není tak jednoduché jak to vypadá. Já jsem zůstala na pláži fotit, vedro a klimatizace mi dávají poslední dobou zabrat a necítím se dobře. Začínáme pociťovat lehkou únavu a více než tři měsíce cestování už začínají být znát.

Příroda a balijská kultura je nádherná, lidé jsou usměvaví a pracovití. Pokud nedřou na rýžovém poli, tak vyrábí opravdu krásné handmade věci od nábytku až po sochy různých velikostí a tvarů, malují obrazy nebo poskytují služby turistům. Tady bych nejradši přikoupila jeden kufr navíc a přivezla domů úplně všechno! Pořídila jsem alespoň vhodnější oblečení a zahalila se do sarongu. Navíc většinou všechno vyrábí přímo v malých obchůdcích, takže žádné "made in China" se tady nekoná. Většina obyvatel jsou hinduisté a žijí velmi zbožným způsobem života. Všudepřítomní bohové jsou jeho nedílnou součástí a proto existuje až sto tisíc chrámů a v každé domácnosti stojí alespoň malá svatyně. Protože balijci věří, že se jejich předkové vrací zpět do domu a své příbuzné ochraňují, denně jim nosí malé obětiny v palmových košíčcích, které pokládají na oltáře a na zem. Všude jsme mohli vidět ženy, jak na chodník před dům položily čerstvé květiny, ovoce a zapálily vonnou tyčinku. To je charakteristická vůně ostrova. Tím, že je vynesena do nebe, je upozorněn zlý nebo dobrý bůh, že může sestoupit a najíst se - tím splnila obětina účel a pak už je sežrána kočkou nebo psem, kterých je tu opravdu hodně. Pro svou duchovní atmosféru je Bali opravdu neuvěřitelné místo. Snad to tak i zůstane a nezahltí se neudržitelně se rozvíjejícím turismem.

Tady člověk musel být tak měsíc, aby viděl všechno a okolní ostrovy k tomu. S naším časovým plánem dáváme čtyři dny na Bali a stíháme docela dost díky přátelskému řidiči, který nám ukazuje nejkrásnější místa (kontakt přidám v sekci Rady na cestu) - chrám na pobřeží Uluwatu, opičí prales v Ubudu, rýžové terasy Tegallalang, chrám a posvátné prameny Tirta Empul (kde jsme si museli zahalit nohy a v období menstruace je vstup pro ženy zakázán), batikárnu a další. Obvzlášt Ubud je krásné místo a s opicema je hodně srandy. Nedoporučuju těm, kdo mají strach - jsou to hodně drzá zvířata a několikrát jsme byli svědkem, jak skočili na vyděšené turisty. Je legrace pozorovat, jak si hrají, perou se a občas se z dálky ozve křik hysterické turistky:) Za 20 000 RP (x 0,0019CZK) jsme pořídili trs banánů a nechali je na sebe vyskočit. Fotky jsou opravdu vtipné:)  Za mě asi nejhezčí rýžové terasy, kde se pěstuje opravdu výborná rýže, kterou jsme ochutnali s výhledem na pole a pracující balijce. Opravdu dokonalé místo na focení a relax. Tady si člověk uvědomí, co je opravdová dřina.

Večer přespáváme v přístavu Padangbai a ráno nás čeká loď na ostrovy Gili a Lombok, které slibují útěk od turistického Bali.